Noc v Gubbiu

Čtvrtek 26. Dubna 1512

(byť Da Mezzovi měli zjevně páteček!) 

Část 1 - masakr u řeky 

• Po optání se, zda Gubbio má stále funkční původní Římské lázně, kteréžto bylo hostinským považováno téměř za vtip, takže odvětil vtipem, že se mohou vykoupat leda tak v místní řece, rozhodli se Da Mezzovi strávit příjemný večer s vínem u řeky s tím, že by se v ní v případě chuti mohli také vykoupat. Koupili si tedy víno, ujistili zbytek osazenstva hostince, že opravdu nemají zájem na tom, aby jim kdokoliv dělal křena a vydali se směr Gubbijská řeka. 
• K jejich překvapení bylo v řece vody tak maximálně po kotníky a i přes to, že kanál řeky byl nemalý a dlážděný, na koupání to při současné hladině vody úplně nevypadalo. 
• Z nedostatku lepších nápadů, jak trávit čas, hodil Bastiano kámen po náhodném močícím opilci, který se se šťavnatými nadávkami na jeho adresu odebral pryč. 
• Následně Alessandra chytila žábu a oba se vsadili o to, že pokud ji oblízne, bude ji Bastiano po zbytek večera a dalšího dne oslovovat "vaše veličenstvo," protože se z ní, jak praví legenda, určitě stane na chvíli princezna. Protože si Alessandra nebyla jistá, zda olíznutí bude stačit, strčila obojživelníka celého do pusy. Vyhrála tím sázku, přišla o trochu sebeúcty a získala dočasný titul princezny. Žába po vyplivnutí získala svobodu. 
• Následně se nečekaně vrátil muž, po němž bylo hozeno kamenem, doprovázen čtyřmi kamarády. Po krátké výměně názorů neunesla Alessandra jejich plané výhrůžky a začala agresivní opilce zabíjet. Společně s Bastianem nakonec i přes prosby o život toho posledního, v rámci programu "nepřežije nikdo, kdo zná naše xichty," pomasakrovali všech pět kusů a následně je naházeli do řeky. Prvního z nich se jim podařilo, před příchodem stráží, před kterými utekli o kus dál, také okrást o měšec. 
• Tehdy Bastiano někde zapomněl - ztratil první rozpitou láhev vína 

Část 2 - první mrtvé stráže 

• Da Mezzovi se rozhodli vyklidit pole a utéct korytem téměř vyschlé řeky prakticky suchou nohou o kus dál, kde v rámci dlouholeté assassinské praxe našli lavičku, na které se pokusili splynout s okolím. Na této lavičce vybalili také velmi překvapivý obsah měšce muže, kterého posmrtně okradli. Mezi mincemi našli velký safír, což otevírá pár otázek, na které nejspíše nikdy nenajdou pravdivou odpověď. 
• Splynutí s lavičkou a okolím se jim nicméně nepovedlo úplně dle plánu, protože je po chvíli začali obtěžovat dva strážní a vyptávat se na vlezlé otázky ohledně masakru u řeky. Že o ničem neví a nic neslyšeli strážní nesežrali, hlavně díky faktu, že Bastianova bílá róba byla místy zcákaná od krve, což strážcům přišlo podezřelé. 
• Namísto pokusu se z toho vykroutit Alessandra zpanikařila a oba strážce poslala na věčný odpočinek. 
• Následně oba z místa činu opětně uprchli, tentokrát se neobtěžovali pokusem odklidit kamkoliv mrtvoly. Koupili si nové víno, protože o to první přišli při střetu u řeky, o druhé při střetu u lavičky a třetí již v záloze neměli, něco k zakousnutí a následně také posmilnili v něčí středomořské střešní zahrádce. 

Část 3 - setkání s poměrně novým známým 

• Následně se oba rozhodli navštívit vojenský tábor, kde přespávali jejich condotieri. Šli tedy ke vchodu na náměstí před Gubbijskou citadelu, ale zjistili, že cesta dovnitř i ven je na noc zatarasená a hlídaná strážemi, aby jednak nikdo nevnikl do tábora a nic tam nekradl a druhak se ven netrousili podnapilí žoldnéři. 
• Zatímco se Alessandra jako obvykle neúspěšně snažila uplatnit svůj přirozený šarm, případně uplatit stráže a dostat oba dovnitř, přimotal se ke strážným a tím pádem i oběma assassinům na výletě za zábavou muž, kterého již potkali před branami (a se kterým, zcela nečekaně, měla Alessandra hádku, která vyústila v to, že si šel tento dotyčný stěžovat stráži městské brány) Jednalo se o prodejce falešných amuletů a cetek. Naštěstí byl natolik namol, že Alessandru nepoznal a tak začal nabízet Bastianovi prášek, který mu zajistí, že kdokoliv se prášku, rozmíchaném v nápoji napije, stane se údajně jeho přítelem. Bastiano, zaražen mužovou vilností, svolil, že prášek zakoupí. Muž následně obtěžoval i strážné, z nichž jeden byl nejspíše, dle kontextu, jeho bratranec a věčný panic a snažil se za něj provdat Alessandru. Po krátké ostré výměně názorů všech přítomných byli Da Mezzovi vykázáni od vstupu na nádvoří citadely s tím, že "to oni tu beztak dělaj všechen bordel." Což bylo tedy pro Alessandru nactiutrhání, protože bordel dělal především opilý židovský prodavač falešných satanášských amuletů, ale protože hrozilo, že ho dostanou ještě od stráží na krk, oba utekli pryč, zosnovat, jak se na nádvoří dostanou. Nutno podotknout, že opilý prodavač někdy v průběhu sebral Bastianovi již třetí víno, které si Da Mezzovi pořídili a tak znovu přišli o další rozpitou láhev. 

Část 4 - skok absolutní nedůvěry

• Po krátké úvaze, při které padl návrh "převlečeme se za děvky a pak nás dovnitř zcela určitě pustí," který byl Bastianem obratem zavrhnut, se rozhodli, že prostě na nádvoří přelezou po střechách a přes hradbu citadely. Jakmile přelezli hradbu a ocitli se na vnitřní straně citadely na střechách tamních budov, měli již pěkný výhled na vojenský tábor, kde, k velké nelibosti Alessandry, seděli vojáci s loutnami u ohně a místo toho, aby hráli něco pořádného, tak halekali z plných plic "Markytánku," tedy nejhloupější a nejohranější příšernou odrhovačku, která by si zasloužila dle jejích slov již být nahrazena lepšími věcmi, jako například Lvem Lásky, či Giovannim z Bažiny.
•  Bastiano sice namítl, že na Lva Lásky není lidstvo ještě možná úplně připraveno, protože je to příliš kulturní, ale s vědomím že vlažné publikum případně zachrání Giovanni z Bažiny, protože to je prostě banger jak hovado, přikývl na plán seskočit tedy dolů, přisednout si k ohni a oblažit vojáky trochou toho zpěvu. 
• Předpokládat, že seno se bude nacházet tam, kde stojí uvázaní všichni koně všech žoldáků, kteří se zde postupně scházejí, aby v pondělí vytáhli do války, je samozřejmě správně. Nepředpokládat, že část toho sena ale bude "kopa hnoje se senem," to už se nemusí vyplatit. A nevyplatilo se. Pár assassinů po skoku důvěry skončil, jak jinak, v tom hnoji. 
• Vzhledem k tomu, že potřebu zazpívat Giovanniho z bažiny bohužel nahradila nová, důležitější potřeba a to sehnání si čistého oblečení, aby noc mohla vesele pokračovat, vložíme záznam Giovanniho z Bažiny ALESPOŇ SEM. 

Jedu takhle do Říma, Papeže rád uvidím,
Spěchám proto riskuji, přes Padovu zamířím.
Řádí tam prý strašidlo a vylízá z bažiny.
Žere hlavně Benátčany
Jmenuje se Giovanni!

Giovanni z Bažiny - močálem se plíží
Giovanni z Bažiny - k Torreglii se blíží
Giovanni z Bažiny - už si zuby brousí
Giovanni z Bažiny - kouše saje rdousí!

Projížděl jsem lesíkem,
cestou na Montemerlo
Přivítal mě s prosíkem
Rychtář jménem Gennaro
Ty jsi přece assassin,
Tak ho pro nás zamorduj
Zaplatíme - je zlosyn
Jen už na něj pochoduj!

Giovanni z Bažiny - močálem se plíží
Giovanni z Bažiny - k Torreglii se blíží
Giovanni z Bažiny - už si zuby brousí
Giovanni z Bažiny - kouše saje rdousí!

Giovanni se bojí - koho by to napadlo?
Toho, když mu před xicht - ukážete zrcadlo!
Říkám "dej mi, rychtáři,
zrcadlo a pět zlatých
Giovanniho dopadnu
v těch bažinách zrádných!"
Gennaro mi vyhověl
Dal zrcadlo Benátské
Čistý odraz, rovné sklo
Nejlepší zboží tuzemské!

Giovanni z Bažiny - odrazu se zlekl
Giovanni z Bažiny - skoro mi utekl!
Giovanni z Bažiny - dopaden byl záhy
Giovanni z Bažiny - svázaný je, nahý!
Giovanni je chycen - rychtáři už je předán
Pět zlatých se šiklo - užiju je jako pán!